Blog

On the road

Published: August 1, 2013,on Blog

Wicked Campares car somewhere in a meadow

Ve chvíli kdy píšu tenhle článek, tak se schyluje můj poslední den, přes půl roku dlouhého výletu, ke konci. Jelikož mi škola oficiálně skončila už před dvěma měsíci, čas jsem nestrávil nikterak jinak, než objevováním a cestováním napříč kontinenty. Zprvu jsem měl v plánu napsat dva články, ale všechno to uteklo tak rychle, že jsem se k tomu prvnímu ani nedostal, proto se pokusím celé dva měsíce cestování shrnout do jednoho článku.

Jak už z vás mnozí ví, tak jsem cestoval během jarních prázdnin, a jelikož navštívit dvakrát stejné místo se nikomu nechce, byl jsem nucen sehnat lidi, kteří by se mnou sdíleli můj plán. Ten už jsem měl z větší části vymyšlený, pouze ho stačilo následně doladit. Sehnat lidi se zpočátku jevilo jako jednoduchý plán, který se nakonec ukázal být jako jeden z těch nejtěžších. Ve výsledku to skončilo, že jsme jeli ve třech lidech. S jedním Francouzem, se kterým jsem se znal už od začátku semestru, a se Švédem, se kterým jsem podnikl už jeden výlet. Zkráceně řečeno, ve výsledku pouze s lidmi, se kterými jsem se už znal. Ostatní, buď měli vlastní plán, nebo už většinu míst navštívili o jarních prázdninách.

Celý náš detailní plán můžete vidět zde. Celkově jsme měli deset dní na jeho zrealizování, s tím, že v Grand Canyonu zůstaneme dvě noci a v Las Vegas tři. Řekl bych, že deset dní je takové minimum, když chcete něco podobného zrealizovat, vidět toho co nejvíc a zároveň nebýt v úplném spěchu. Ideální by asi bylo těch 14 dní. Po cestě toho zažijete a uvidíte tolik, že se vrátíte domů totálně bez energie. Tu si rozhodně nezapomeňte vzít s sebou do Las Vegas. To co tam ušetříte za bydlení, definitivně utratíte za něco jiného, jelikož samotné město je jedna velká atrakce. Pokud se budete potulovat kolem New York čtvrti, tak si skočte na jednu pohodovou jízdu na roller coaster a pokud se vám bude zdát, že to zas až tak velká pohoda není, tak si z toho nic nedělejte, nejste pravděpodobně jediní.

Po několika dnech na cestách a poslední noci v Yosemite, kde jsem dělal ostatním průvodce, na mě čekala cesta zpátky do San Francisca. Zde jsem měl pár dní k regeneraci před odletem k protinožcům a čas, abych si vyzvedl kufr ve starém bytě, který už jsem před odjezdem opustil, připravil si všechny věci a dal si ho uložit ke svému buddymu, tak abych ho nemusel tahat s sebou. Pokud se rozhodnete studovat v zahraničí, tak si určitě zažádejte o buddyho, člověka, který by vám měl pomoct v novém městě. Ne každý má dobrou zkušenost s buddym, ale ten můj byl suprový.. diky Andrew!  Možná, že to nezní až tak složitě, ale ve skutečnosti jsem si s tím kufrem užil opravdu svoje.

Ubytování na zbylých pár dní se mi povedlo najít už před odjezdem u známých v pěkné čtvrti. Ač možná k neuvěření, tak zrovna těch pár dní mělo za následek, že San Francisco zůstane navždy v mém srdci. Bylo to snad poprvé, kdy jsem nemusel řešit nic a měl čas nasáknout tu pravou atmosféru San Francisca, buď sám, nebo s několika známými, se kterými jsem se možná viděl naposledy.

Další zastávka v mém rozvrhu, jak už jsem napověděl, byla Austrálie. Tři dny uplynuly, než jsem se dostal k Lojzovi do Brisbane, kde na mě čekalo uvítání, které jsem opravdu nečekal, v podání Jirky a Karol. Společně jsme zamířili hledat restauraci, kde bychom si dali snídani. Mezitím mi přišlo, že se znova učím mluvit česky. Snad první hodinu dvě jsem mluvil hůř než kdejaké dítě. Zda to bylo z důvodu, že jsem byl nevyspalý z vlaku, nebo jsem byl  opravdu až tak dlouho v zahraničí?.. kdo ví! Celkově snídaně se ukázala asi jako nejlepší způsob, jak mě aklimatizovat do cenové politiky a stravy australie co nejrychleji. Na místní specialitě vegemite jsem si překvapivě moc nepochutnal, alespoň, že ostatní z toho měli srandu.

Pár dní odpočívání u Lojzy v Brisbane, kde jsem čekal na přílet Klárky a byl jsem znova fyzicky i psychicky připravený na další cestování. To začalo s Klárkou do Sydney, kde nám dělala Karol místního průvodce a seznámila nás s její oblíbenou částí  Manly. Byl to zároveň poslední den Jirky před odjezdem zpátky do Čech, takže jsme ho strávili, kde jinde, než v Australském baru. Jediná škoda, že nám o týden utekla akce, kdy byla celá Opera House a okolní památky v noci barevně osvětlené. Po dvou nocích jsme s Klárkou následně zamířili zpátky do Brisbane, kde Lojza úspěšně finišoval jeho studium, a odtud už všichni společně autem na sever.  Celý náš výlet můžete vidět zde, tedy až do Melbourne, kam jsem letěl sám, poté co jsme se v Alice Springs rozdělili.

Všichni co plánují či uvažují jet do Austrálie, je dobré vzít v potaz, že je to sakra drahá země na cestování. Pokud se mě někdo zeptá, zda to za to stálo, tak musím říct, že určitě, ale ve skutečnosti, jsou stále někde vzadu pochyby o tom, co všechno bych byl schopný vidět za stejnou cenu někde jinde. Nejhorší jsou v Austrálii vzdálenosti z jednoho místa na druhý a ceny za túry, které jste ve většině případů si odsouzeni zaplatit. Na druhou stranu jste odměněni krásnou přírodou, vegetací a tvorstvem žijícím v těchto končinách. Pro mě asi největší zážitek je Kakadu park, ačkoliv ostatní měli trochu odlišný názor. Nevím zda to bylo teplem, které bylo o poznání lepší než v předchozích lokalitách, nebo to místo bylo prostě fascinující. Plavba loďkou vystřihnutá jak z dokumentárního filmu, koupání ve vodopádech či život původních obyvatel dělají z parku právem UNESCO chráněnou oblast. Stejně tak Agincourt Reef část Great Barrier Reef, kde zažijete jedno z nejlepších šnorchlování v Australii, jelikož mi to nedalo, tak jsem si zaplatil i kurz potápění a navštívil kamaráda Nema schovaného v řasách.

Pokud se rozhodnete pronajmout auto a máte rádi styl, můžu za mě doporučit společnost Wicked Campers, nejlépe se stanem na střeše. Jednak ušetříte pár korun za ubytování a zažijete více dobrodružství při kempování na non camping oblastech. Zároveň si dojedete, kam potřebujete  a uvidíte zvířata, typická pro Australii volně v přírodě, ať už to jsou klokani, krokodýli, koaly či dokonce svítící červi ve Springbrook National Park. Ač se to nemusí zdát, tak deštný prales při mírném dešti se jeví jako daleko větší zážitek.

Ve chvíli, kdy nastal čas v Alice Springs se oddělit a ostatní se rozhodli stopovat až do Adelaide, řekl jsem si proč to taky nezkusit sám na letiště a neušetřit tak pěkných pár dolarů. Jelikož v Austrálii nikdo nestopuje a říká se, že lidi jsou tam v pohodě, věřil jsem si, že by to mohlo být v pohodě. Poté co mi pár lidí pouze zamávalo, jsem začal pomalu ztrácet víru, že mě někdo sveze. Nakonec, jedno auto zastavilo v dáli, kam jsem nadšeně přicupital a dvě paní mě svezly. Co jsem se dozvěděl, tak to byla jejich první zkušenost. Jednak jsme si pěkně popovídali, a zároveň jsem ušetřil pár dolarů, což mě následně utvrdilo, že stopování může být i zábava. A aby se neřeklo, tak jsem na oplátku následně v Californii svezl s Luckou jednoho pána v Yosemite parku.

Moje poslední stanice v Austrálii byla Melbourne a odtud už směrem zpět do San Francisca s jedním přestupem v Šanghaji. Jelikož let patřil k těm nejlevnějším na trhu, tak jsem měl necelých 18 hodin na zmiňovaný přestup s tím, že bylo osm hodin večer, když jsem si vyzvedával v Šangahaji zavazadlo. Za těch pár hodin máte dvě možnosti, buď někde v pohodě přečkáte noc na letišti, nebo se hecnete a sjedete se podívat do centra, s tím, že si tam někde najdete ubytování. Mě to nedalo a rozhodl se pro druhou možnost. Za těch pár hodin se mi naštěstí zajímavým způsobem povedlo najít ubytování, projít si všechny zajímavá místa v centru a zažít ten pocit, kdy na vás neustále někdo kouká. Nebyla dlouhá chvíle, aby mě někdo buď neoslovil, či dokonce mě požádal, abych se s ním vyfotil. Přesto se ve mně neustále mísily pocity překvapení a úžasu s pocity bezmoci a strachu. Pokud vás budou oslovovat pěkné slečny na ulici, klidně si s nimi popovídejte, třeba vám poradí jako mě, kde je free wifi či místo, kde bych mohl najít levné ubytování, ale rozhodně nikam s nimi nechoďte! Co jsem četl a slyšel, tak to většinou dobře nedopadá. To, že jste cizinec, v Číně prostě neschováte.

Jak jsem před chvíli drobet napověděl, tak poslední zastávkou před odjezdem domů nebylo nic jiného, než znova Californie a město s duchem hippies San Francisco. Tentokrát už ne jako turista, ale jako zkušený průvodce přítelkyni Lucce. Jelikož i po půl roce života v San Franciscu je plno věcí, na které jsem buď neměl čas anebo je tak dlouho odkládal, že jsem se k nim už většinou nedostal, že děláním průvodce máte konečně důvod daná místa navštívit. Ať už to je Napa Valley, California Academy of Sciences či světoznámý Alcatraz, kde jsme museli vstávat brzo ráno, abychom zkusili štěstí před otvíračkou, zda se nenajde pár volných lístků. Přes internet už byly nekompromisně vyprodané měsíc dopředu. Naštěstí na nás zbyly dva volné lístky a nemusel jsem tak litovat odkládání tak důležitého místa až na poslední chvíli. Rozhodně všem doporučuji vidět, stejně tak jako například Golden Gate Bridge.

Aby se neřeklo, tak poslední noc jsme strávili správně po americku a šli na baseballový zápas. Musím uznat, že to nebyla zas až tak velká nuda, jak se říká. Celkem mi to začalo bavit, ve chvíli, kdy jsem pochopil pravidla, aneb „Let’s go Giants, let’s go!“ Těsně před odletem jsem si ještě zaskočil do největšího historického muzea počítačů v Silicon Valley a málem si tak zkomplikoval zpáteční let domů. Nakonec se tak nestalo a nyní jsem zpátky doma zas nejspíš na delší dobu. 🙂

Celkově za poslední dva měsíce jsem najezdil více jak 10 tisíc kilometrů, devětkrát letěl letadlem a navštívil čtyři rozdílné kontinenty. It was the hella big trip.. on the road baby!

V Las Vegas doporučuju najít bydlení na www.expedia.com, jsou tam časově omezené nabídky hotelů za skvělou cenu. Určitě zůstaňte na jenom z těch lepších hotelů, nevím, kde jinde můžete bydlet za pár dolarů ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Zároveň nezapomeňte navštívit i starou část Las Vegas (Fremont street), pokud budete mít čas.

V článku podrobně nerozepisuji místa, která jsem navštívil, případně co jsem kde viděl. Po mé zkušenosti stačí mít internetové připojení a Google už vám vyhodí plno možností společně s názory lidí na tripadvisoru a jinde. Případně stačí zajet do jakéhokoliv města do informací a oni už vám rádi poradí. Pokud byste přesto rádi slyšeli nějaké moje rady, nebo chtěli vědět o výletu víc, neváhejte mě kontaktovat a já se s vámi rád podělím o moje zkušenosti a zážitky.

Your Comment