Blog

Culture shock aneb angličtina

Published: February 4, 2013,on Blog

Ani se to nezdá a už jsou to necelé tři týdny strávené v San Franciscu, což je tak akorát doba sepsat další článek o tom, jak se mi tady žije a co jsem za tu dobu zjistil. Možná mohl článek přijít o něco dřív, jelikož se toho nečekaně událo celkem dost.

Menší skupina mezinárodních studentů

Od publikování prvního článku mi začal první školní týden s názvem orientation week. Jedná se o týden, na kterém jsou sdělované všelijaké užitečné i méně užitečné informace, tudíž se ještě nejednalo o oficální zahájení semestru. Účelem orientation  week je také první kontakt a seznámení s ostatními mezinárodními studenty. Popravdě, já jsem se neseznámil s nikým, nebo alespoň tak, abych si danou osobu zapamatoval. Naštěstí na škole existuje opravdu suprová organizace  International Education Exchange Council (IEEC), která nenechala nic náhodě a každý den pořádala zajímavé akce pro zahraniční studenty.

Abych se hned na začátku skamarádil a poznal nové lidi, tak jsem se účastnil všech akcí, přece jenom ti, kdo to zanedbají, to mají následně o něco těžší, což nemám ověřené, ale rozhodně jsem to nechtěl pokoušet. Asi se z toho dá vydedukovat, že jsem tím pádem poznal spoustu nových tváří.. no pravda je taková, že jsem se opravdu seznámil s několika lidmi 🙂 Potkal jsem plno suprových lidí se kterými bych se dokázal bavit o čemkoliv a sranda by byla více jak zaručená. Bohužel jsem narazil na jednu zásadní překážku, jak sám titulek článku napovídá, a tou je kulturní šok, v mém případě angličtina.

Na začátku, jak mnozí z vás víte, tak jsem se nejvíc obával, zda najdu lidi, se kterými bych se mohl bavit. Takových lidí je tady opravdu dost a většina z nich je víceméně v pohodě.  Co mě naopak zaskočilo, že všichni kdo se účastní akcí, mluví plynule anglicky (dokonce i Francouzi) a je skoro nemožné je rozpoznat od místních. Pokud tedy sečtu, že občas nerozumím a plynule nemluvím, tak z toho nevyplívá nic dobrého. Pravda je taková, že ačkoliv bych se strašně rád zapojil do diskuse, tak to není v mých silách a prozatím si to neužívám, tak jak bych mohl. Pro představu si zkuste představit, že jdete se známými na párty a z jakéhokoliv důvodu nemůžete mluvit. První týden jsem si tím dost bojoval a chodil spát nalomený, ani nechápu, kde se ve mně každé ráno vzala nová energie a chuť se do všeho pustit znova.

Možná tím dost lidí zklamu, ale rada, že angličtina přijde sama po pár týdnech v cizině, opravdu nefunguje alespoň v mém případě. Ti co to říkali, tak ve skutečnosti měli dobrou angličtinu a pouze to byla otázka času, než se rozmluví. V jiném případě, se jednalo buď o jazykovku, nebo jsou ti lidé prostě nadaní  od boha.

Tohle pondělí mi začala opravdová škola a veškeré vyučované předměty. Ač jsem byl trochu překvapený, tak jsem profesorům docela rozuměl, až na krátké ukázky videí typu NBC. První den jsem měl školu od rána až do večera a musím přiznat, že jsem toho měl po chvíli plné zuby a cítil se strašně vynervovaný. Jednak tím, že jsem občas nerozuměl, tak také ze strachu něco říct. Nevím, jak se to stalo, ale v jednu chvíli jsem si řekl stop a zamyslel se, proč se vlastně nervuji. V duchu jsem si řekl, že když nedám předměty, tak se vlastně nic velkého nestane, vždyť jsem si to sem přijel užít a ne abych z toho byl na prášky. V tu chvíli se mi vybavily všechny rady od vás, typu „nejhorší je se bát a nemluvit vůbec“ a řekl si, že po cestě domů se nad tím zkusím víc zamyslet a udělat si v tom pořádek. Nakonec jsem došel k závěru, že na to kašlu, že mi je vlastně fuk, pokud se ztrapním, stejně tak či onak všichni poznají, že jsem cizinec. V tu chvíli jsem se pousmál a pocítil, jako kdyby se mi znovu vrátila krev do žil.

Ač se to nezdá, tak psychika hraje velkou roli a jakákoliv rada, ač je sebelepší a srozumitelná, tak je ve své podstatě k ničemu, pokud jí člověk opravdu nepochopí. Neříkám, že je to teď najednou super, ale cítím se daleko líp.

Někomu se to může zdát, a asi to tak i vyznívá, že jsem tady zklamaný. Popravdě můj hlavní účel cesty do San Francisca bylo si to tady užít a studium dát až na vedlejší kolej, tím pádem se opravdu může zdát, že jsem zklamaný, ale pravda je taková, že ve svém volném čase dřu na angličtině a v koutku duše doufám, že se to zlepší dřív, než se budu muset vrátit zpátky domů.

San Francisco je opravdu krásné město, dokonce jsem se byl projít po Golden Gate Bridge v rámci jedné akce. Když stojíte před mostem a díváte se na něj, tak si možná říkáte, že se nejedná o nic úžasného. Jakmile ale vlezete na most a ujdete několik metrů, tak samým úžasem skoro přestanete dýchat. V tu chvíli najednou vidíte, co to je za obrovitánskou stavbu a začnete se divit, jak to vůbec v té době mohli postavit. Ačkoliv se to nezdá, pravděpodobně tím oceánem a okolním podnebím, tak se most může jevit na první pohled malý, ale jakmile se po něm projdete, tak změníte názor. Musím uznat a zároveň všem doporučit, aby si most prošli, a ne ho pouze viděli z dálky, i když stojíte hned před ním. Stojí to za to!

Zdá se mi, že už jsem toho sepal celkem dost a zmínil pravděpodobně to nejdůležitější, tak pádem více o škole, aktivitách a samotném městu nechám na příště, abych vás tímto dlouhým čtením neodradil, už tak máte můj obdiv, pokud jste se dostali až sem. 😉 Za chvíli se jdu podívat s pár lidmi do baru na finále Super Bowl. Měla by to být opravdu mega událost, jelikož tam hraje klub ze San Francisca 49ers po hodně dlouhé době a lidé to ve městě opravdu prožívají. Jedná se o nejsledovanější událost v Americe a reklamní spoty patří k těm nejdražším a nejprestižnějším pro firmy. Jejich kvalita je tak dobrá, že i lidé se na ně těší. vauu..

Jinak co se týče bydlení, tak to vypadá v pohodě, přikládám pár fotek pro zasmání. Dokonce mě pán chtěl naučit vařit a udělal mi párkrát jídlo. 🙂

 

Comments

  1. Díky za super stránky. Tady přidávám taky ještě jedny super stránky o anglině: anglina.unas.cz/easy-english/

  2. Verča Kučerová says:

    Tedy Kony, kdo by to byl řekl, že jsi takovej romanopisec 🙂

  3. Veru says:

    Držím palce Koníku!

Your Comment